Probíhající Synodu někdo přivítal s nadějí a radostí, někdo se skeptickou nedůvěrou. Zeptali jsme se proto P. Prokopa Brože, člena Národního synodálního týmu, na otázky, které mohou lidi v souvislosti se Synodou napadat. Snad se mu povedlo rozptýlit některé obavy a předsudky, které můžeme mít, když o Synodě přemýšlíme.

Co ti, kteří synodnímu procesu nevěří a nedoufají, že by jejich hlas byl brán vážně? Jaký je postup práce s výstupy, které skupinky pošlou? Kdo je bude číst a jak se bude určovat, který podnět bude tlumočen dál a který skončí v šuplíku? Bude se s výstupy pracovat i dál, ne jen v rámci Synody?

Abych mohl odpovědět na tuto otázku, je dobré si připomenout, o co v synodálním procesu jde. Synodalita je způsob soužití nás lidí, jakým způsobem společně žijeme a kráčíme v čase coby Boží lid. A tak není v prvním plánu synody o synodalitě shromažďovat všechny názory, co si lidé myslí, ale především je nechat potkat se. Jde o živé setkání lidí, kteří si naslouchají, zvažují své pohledy, modlí se a prosí Ducha Svatého, aby uměli nacházet společnou řeč. Pán Ježíš říká: „Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce“ (Mt 18,19). Jak říká papež František, jde o změnu stylu života jednání. Najít nově řeč, která nás spojuje. Říkám s trochou nadsázky: V tomto kole nejde o myšlenkové perly, které pro vnitřní neshodu si jen navzájem pošlapáváme, ale jde o vytvoření podmínek pro to, abychom v dalším kroku mohli své názor skutečně sdílet, a ne se jimi probodávat.

Jsou lidé, kteří si myslí, že pokud už by se v církvi něco mělo měnit, rozhodně by to nemělo být motivováno hlasem lidu. Jaký důsledek může mít zjištění zkušeností a postojů jednotlivých lidí? Mohou nastat nějaké zásadní změny v církvi, kterých by se někteří mohli obávat?

Změna a proměna je skutečným srdcem naší víry. Jak píše sv. Pavel: „A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé“ (Řím 12,2). Hlas lidu je v synodálním procesu utvářen jako souhlas všech i každého s tím, jak nás společně Duch Svatý vede. K tomu je třeba se učit společnému rozlišování – a to přesně je téma synodálního procesu. Umíme projít společným rozlišováním? Víme, co to je? Jak to probíhá? Pokud ne, můžeme se hlouběji zajímat o synodální proces.

A pokud se někdo bojí, že některé země kvůli povaze svých obyvatel výzvu přijmou a ve velkém se zúčastní a jiné národy budou Synodu ignorovat? Co říct na obavy, že mlčícím národům budou vnuceny nějaké důsledky, které vyplynou z výstupů aktivních národů?

Každé prostředí, každá diecéze, každá národní církev, můžeme-li to tak říci, má svou podobu, která vykazuje synodální rysy, a s ní se pojí bohužel také charakteristiky, které poukazují na její asynodální podobu. I my budeme moci konstatovat, v čem jsme synodální a v čem asynodální. V asynodálním prostředí nemá valného smyslu něco měnit. Ježíš se také zamýšlel nad prostředím, které pro něho nemělo perspektivu: „K čemu přirovnám toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují“ (Mt 11,16). Základní změnou je, že se společně vydáme na cestu, vrátíme lidskému soužití v církvi přítomnost Ducha Svatého, Moudrosti, a dynamičnost rozvíjejícího se nového života ze křtu.

Co Vy sám si od tohoto synodního dění slibujete, proč mu věnujete svůj čas a energii? Co věříte, že skutečně bude důsledkem tohoto zjišťování postojů lidí? A co byste své církvi přál?

Považuji synodální proces za velmi zralý plod života církve a vývoje teologie po 2. vatikánském koncilu. Zatímco institucionální sestavu církve předpokládá, věnuje se skutečnému soužití lidí tak, aby vedlo ke skutečné jednotě, která je plodem působení Ducha Svatého. Nejde jen o zjišťování názorů, ale o dobrou vůli svými názory přispívat k vnitřní svornosti a rozvoji života církve tak, jak nás Duch Svatý vede. Nejde to uspěchat, jen trpělivě vítat každý krok a každého člověka, který společnou cestu objeví. A tak si přeji, aby soužití na společné cestě (synodalitu) objevilo a docenilo tolik lidí, že by přece jen synoda o synodalitě byla dobrým časem, který přinese v budoucnu své plody.