„Vy jste sůl země.“ Mt 5,13

11. -13. 10. 2024 jsme prožili nádherný čas s Pánem na naší druhé víkendovce v Prachaticích. Účastnilo se 14 děvčat ve věku 9 – 13 let.

Nejprve nás čekalo milé přivítání od sestry Bohuslavy v klášteře sester boromejek. Následovala večeře, která začala jednohubkami s neslanou pomazánkou, abychom dětem odkryli motto celého víkendu. Po večeři následoval výstup na věž místního kostela a nádherná večerní modlitba v krásné hospicové kapli.

Sobotní ráno začalo opět modlitbou a důrazem na citlivost, abychom dokázali být k sobě navzájem citliví. V místním muzeu jsme vyslechli poutavé vyprávění o vzniku zlaté stezky z Pasova do Prachatic, o dobových výrobcích a oblečení a také o tom, jak malé děti musely dolovat sůl bez jakékoli ochrany. Následoval nádherný výlet na Libín s opékáním buřtíků a sbíráním hub (hledat jsme je nemuseli). Před večeří jsme se z naučných videí dozvěděli další zajímavosti o soli.

Po večeři následoval jeden z největších duchovních zážitků: obřad soli. Konal se v kapli, Tomáš nejprve mluvil o tom, jak nám Ježíš říká, že jsme solí země, a proto musíme mít chuť (nemůžeme být tzv. nemastní neslaní). Poté následovalo žehnání soli ve velké nádobě a následné plnění malých ampulek solí na památku. Tomáš každé z děvčat udělil osobní požehnání a poté každá dostala na krk ampulku se solí. A při závěrečné modlitbě opět každá dívka za něco poděkovala Bohu. Celý obřad byl velmi silný emocionální a duchovní zážitek.

V neděli jsme prožili nádhernou mši, protože se každý podílel na její přípravě, někdo připravoval písně, někdo čtení, jiný přímluvy, někdo hrál na klávesy a tvořili jsme ji společně. Po mši bylo ještě výtvarné tvoření. Protože soli bylo hodně, ještě si každá z děvčat odvezla ozdobenou malou skleničku požehnané soli. Před obědem jsme ještě šli zazpívat pacientům v hospici. Chodili jsme po jednotlivých pokojích a zpívali. Měli jsme radost, že můžeme těmto těžce nemocným lidem udělat radost.

Zážitků byla spousta, ani se tady nedá o všech psát. Byl to velmi požehnaný čas strávený spolu navzájem, a hlavně s Ježíšem.

Velké díky Bohu, našemu tatínkovi!!!

Lucka, Renka, Milča, Jarka, Tonda, Tomáš a Maru

Autor: Marie Pokorná