Preventivní systém Dona Boska má tři opěrné body: laskavost, rozum a náboženství. Je to umění „získat srdce“. Jde o lásku, která přijímá druhého takového, jaký je, ale také vyžaduje, dává cíle – vede k ideálu. Vede ke Kristu, proto je nezbytným předpokladem formace svědomí. Preventivní systém je „životní styl“, který Dona Boska charakterizoval a který je základem salesiánského stylu výchovy. Velkou učitelkou mu byla jeho maminka Markéta.
První pilíř: Rozumnost
První pilíř přístupu Dona Boska vyjádříme dnešním slovníkem lépe jako rozumnost. Vyjadřuje skutečnost, že výchova je systematicky promýšlený proces. Sleduje skutečné potřeby mladých lidí a bere v úvahu silné a slabé stránky vychovatele i mladého člověka.
Vychází se ze dvou základních předpokladů:
- Každý mladý člověk touží po dobru.
- Existují základní pravidla, kterým mladý člověk rozumí a přijímá je za potřebné.
Rozumná výchova se opírá o dialog mezi vychovatelem a mladým člověkem. Odmítá pojetí, že vychovatel má vždy pravdu, chce se vyhnout donucování a rozkazování a naopak se snaží najít společným hledáním nejlepší řešení. Vychovatel doprovází mladého člověka v určité etapě jeho zrání od místa, kde se mladý člověk v tu chvíli nachází, o další krok dál.
Druhý pilíř: Víra
Pro Dona Boska byla prakticky a veřejně prožívaná víra v jeho oratoři samozřejmostí. Přitom ale velmi dbal na svobodu v osobních projevech víry a přijímání svátostí. Jádro křesťanské víry zůstává stálé a neměnné. Formy prožívání vztahu k Bohu se ale mění. Pro mladé lidi, kteří se již s Kristem setkali, vytváříme takové nabídky, které jejich víru rozvíjejí a prohlubují.
Jakým způsobem se může otázka víry projevit při práci s mladými lidmi? Nepovažujeme víru za nadstavbu, ale za důležitou součást výchovy, která zahrnuje rozvoj tělesného, duševního, duchovního i sociálního rozměru každého člověka. Na druhou stranu respektujeme svobodu svědomí člověka a nevytváříme na nikoho v otázce víry nátlak. Podobně jako v jiných dimenzích výchovy je i v otázce životního přesvědčení nutné vyjít od situace, ve které se každý člověk nalézá. Víru totiž vnímáme jako mnohem širší oblast, než je účast na liturgii. Můžeme tak začít u touhy po hledání odpovědí na otázky po smyslu života.
Třetí pilíř: Laskavost
Správně pojatá laskavost je tmelem preventivního systému. Má-li být působení vychovatele účinné, je nutné, aby mladý člověk cítil lásku vychovatele – že mu na něm záleží, že to s ním myslí dobře. Laskavost není synonymem pro pocity, ale je rozhodnutím vůle. Být laskavý v sobě nese volbu chtít dobro pro druhého člověka, vyjít mu vstříc, nakolik je to možné, přistupovat k němu pozitivně. Laskavost je postoj člověka, v němž má své místo ne odsouzení, ale odpuštění. V preventivním systému laskavost nezůstává osamocena. Díky spojení s rozumností nejde o sentiment nebo naivitu. Laskavý člověk nerezignuje na dodržování potřebných pravidel, ale trpělivě hledá cesty, aby mladý člověk pochopil, jaký smysl mají pravidla pro něj samotného i pro jeho okolí.
V případě jednání s „problémovými“ mladými lidmi můžeme mít pokušení „hodit laskavost za hlavu“. Může se zdát, že zde nemá místo. Raději bychom zvolili okamžité a rázné kroky. Přesto platí: Buď laskavý v každé situaci. Neztrácej přitom ale odvahu k jasným rozhodnutím, pokud by měl někdo druhé stahovat k nečestnosti a nepoctivosti.
